Luděk (baskytara)
Luděk pochází z Olomouce, na baskytaru hraje od svých 14 let. Do vojny preludoval s různými seskupeními bez názvu, ale již se zaměřením na jazzrock. Pro ulehčení základní služby nastoupil do tanečního orchestru Jiskra, s kterým musel absolvovat ASUTY a Politickou píseň. Po vojně se pohyboval v holešovském seskupení Černý Rybíz a Proklamace. V Olomouci potom v kapelách Bludisko, Ponorka Band a hlavně Free Jazz Trio, ve kterém působí doposud. Hraje na aparáty David Eden, Markbass a Phil Jones. Používá různé efekty, midi pedál a kytarové syntezátory. Basy různé, pražec, bezpražec, Ashbory i čtvrttónový speciál. Kromě hudby a elektroniky je Luděk gurmán a rád vaří asijskou kuchyni. Nyní se seznámil s některými novými zajímavými tvory.
Šimon (sólová kytara)
V šesti letech mu do rukou narvali housle a poté, aby toho nebylo málo ještě cimbál. S tím relativně úspěšně absolvoval a zároveň byl rekrutován v cimbálové muzice - Pomlka. Důsledkem přehodnocení jeho hudebních vzorů se časem dopracoval k elektrické kytaře jakožto primárnímu nástroji, který navždy utlumil jeho ambice k cestě za ochočením houslí i cimbálu. Stal se také jedním ze zakládajících členů multižánrové kapely "Hřebík do rakve", kterou po roce a půl pohřbil. To však neznamenalo, že by kytaru pověsil na hřebík, ale pokračoval dál coby osamělý "elektrikář" do té doby, než se během rozhovoru ve studentském rádiu seznámil s Reném, s nímž se časem domluvili na vzájemném spojení temných sil, čímž dali základ legendární kapele Tikka masala. Šimon je přísným vyznavačem krabičkové diety, jelikož během hraní používá velmi mnoho efektů (v krabičkách). Některé z nich si sám ve volných chvílích vyrábí, stejně tak jako monstrózní reproboxy a zesilovače.
René (doprovodná kytara, skřeky a jiné pazvuky)
Tento humanoid dlouho nejevil zájem o aktivní praktikování hudby, když pomineme krátkou epizodu z páté třídy, kdy obdržel čínsko-španělskou kytaru za korun tisíc a zasekl se na notovém zápisu písně "Jede jede poštovský panáček". Sladké dřevo poté osm let tlelo v šeru katakomb, než bylo čirou náhodou znovu vyneseno na světlo světa. Renek tak pod vlivem spolubydlícího z VŠ kolejí přičuchnul k prvním akordům a po velmi pozvolném rozehrávání se, zařadil kytaru jako součást každodenního hudebního welness:) To, co mu chybělo na technice hraní, doháněl učením se stovek písní, čímž jeho repertoár dosáhl velice obludných rozměrů. Byl tak schopen adaptovat se na rozličná hraní v putikách nevalných kvalit a k oblažování kolemjdoucích při čím dál tím častějších pouličních session. Na velice krátkou chvíli se stal členem vesnické punkrockové kapely, sem tam jamoval s různými individui, až se nakonec scukl se Šimonem, jemuž předvedl třetí verzi svých muzikantských vizí, které během předchozích let enormně kulminovaly a nyní explodovaly!
Petr (bicí, perkuse)
Bubeník Petr Večeřa je v podstatě samouk. Kromě nedokončeného klavíru prvního stupně (ve 3. až 5. třídě ZDŠ), navštěvoval pouze cca půl roku LŠU na bicí nástroje. Ovšem tato výuka v něm téměř nezanechala následků. V první skupině Water-Supply Spectres (WSS), kterou spoluzakládal začal hrát na bicí protože mu byly přiděleny (a také nevlastnil kytaru). Od rockových počátků u něj došlo k příklonu k jazzrocku a jazzu což mělo za následek spolupráci se saxofonistou Milanem Opravilem a jeho Free Jazz Triem. Po rozpadu WSS a stává bubeníkem dosud fungujícího FJT. Cca před 15 lety se stal členem skupiny moderního jazzu Blue Canisters (rovněž dosud existující). Kromě účinkování snad v již legendárních kapelách FJT a BC přijal r. 2019 nabídku od budoucí legendární skupiny Tikka Masala, čímž se žánrově vrátil tak trochu k počátkům své hudební kariéry.
